Sádrové omítky

 

Do popředí zájmu při stavbách domů či rekonstrukcích se v poslední době dostávají moderní sádrové omítky. Důvodů tohoto trendu je hned několik. V prvé řadě je to rychlost a jednoduchost aplikace. Sádrová omítka se nanáší v jedné vrstvě o tloušťce 5–30 mm, ale je možné jít až na 50 mm. Díky tomu lze vyrovnat i velké nerovnosti povrchu, čehož s běžnou vápenocementovou jádrovou omítkou s vrstvou vápenného štuku nedocílíte tak snadno. Abyste se mohli dobře rozhodnout, podáváme níže stručný přehled všech výhod a nevýhod sádrových omítek.

Výhody sádrových omítek

Jednu z několika výhod ocení především alergici – na sádrové omítce nedrží prach. Protože je povrch hladký, není dostatek místa, kam by se prachové částice mohly usazovat, a tak můžete tento typ omítky aplikovat i do prostor, které obývají lidé trpící tímto imunitním selháním. Navíc při samotném nanášení omítky si ušetříte spoustu času díky tzv. gletování. Jednoduše řečeno, jedná se o vyhlazení omítky, které nahrazuje klasické broušení, jehož se využívá u jiných typů. Sádrové omítky mají výbornou přilnavost. Můžete je nanášet prakticky na všechny typy podkladů, jen je třeba nejprve zjistit, zda se jedná o savý či nesavý podklad. Pokud je nesavý (jednoduše zjistíte tak, že voda po něm stéká), je třeba aplikovat adhezní můstek nebo provést kontaktní nátěr. V případě že jde o savý podklad, je nutno provést penetraci, aby omítka dobře přilnula.

Sádrová omítka je vhodná pro beton, pórobeton, cihly, kámen i staré jádrové omítky. Velmi výrazným rysem je jejich schopnost udržet mikroklima v interiéru. Sádra má schopnost vázat a zpětně uvolňovat vodu, proto se vlhkost vzduchu po nějaké době ustálí na určité stabilní hodnotě. Sádra je totiž v základním stavu co se chemického složení týče hemihydrát síranu vápenatého (CaSO4•0,5H2O), což laicky řečeno znamená, že na dvě molekuly síranu vápenatého připadá jedna molekula vody. Protože ale voda není vázána klasickou pevnou (kovalentní) vazbou, je možné měnit poměr molekul síranu a vody, což je právě principem udržení stabilní vlhkosti vzduchu. Dále výrazně přispívá k udržení stálé teploty v místnosti. Tomu lze dopomoci ještě i použitím lehčených sádrových omítek, které vylepší tepelně-izolační vlastnosti povrchu. V tomto případě využívají plnivo perlit, které zvyšuje tepelný odpor stavební konstrukce.

Nevýhody

Není příliš vhodné používat sádrové omítky v prostorách s vysokou vlhkostí, to znamená s vlhkostí překračující 70 %. Dochází pak ke ztrátě pevnosti a vznikají praskliny. Někteří výrobci doporučují, aby byla sádrová vrstva ještě překryta nátěrem na bázi akrylátu, který by zamezil pronikání vlhkosti do podkladu. Z tohoto důvodu se sádrové omítky zcela nehodí pro venkovní použití. Přestože jsou vhodné pro většinu podkladů, protože málo praskají, je občas v mechanicky namáhavějších místech třeba zvolit tkaninu pro zpevnění, případně přistoupit k alternativě v podobě vápenocementových jádrových omítek.