Zateplení fasády
Jestliže nechcete každý rok vyhodit tisíce za vytápění domu, je potřeba stěny řádně zateplit. Toto opatření vám pak ulehčí od spousty problémů. Vnější kontaktní zateplovací systémy jsou vytvořeny z izolačních desek, tmelů, profilů různého tvaru a fasádních omítek (akrylových, silikátových, silikonových nebo silikon-silikátových). Nejprve je třeba zhodnotit, jaký typ izolačního materiálu chcete použít. Jako nejvhodnější materiál s ohledem na cenu a výkon se uvádí minerální izolace. Ta má jednak tepelně-izolační vlastnosti, ale rovněž dokáže poměrně účinně tlumit hluk přicházející z venku a je nehořlavá. Další výhodou je její propustnost pro plyny, díky čemuž se z domu nestane skleník. Další možností je pak klasický pěnový polystyren. Pojďte se podívat, jaké jsou mezi nimi rozdíly a v čem tkví výhody i nevýhody jednotlivých metod.
Zateplení pomocí minerální (kamenné) vaty
Minerální vata je jednou z látek s nejnižším součinitelem vodivosti tepla, jinými slovy – jedná se o skvělý izolant. Výhody minerální vaty již byly zmíněny – paropropustnost, nehořlavost a akustický útlum. Co se nevýhod týče, jedná se především o potíže spojené s náročností při montáži na fasádu a o vysokou objemovou hmotnost. Také cena je vyšší než u ostatních typů zateplení, proto se vata využívá pouze při zateplování požárních pásů fasád, případně u budov s výškou nad 22,5 m, které musejí splňovat určitá protipožární opatření. Nespornou výhodou je však již zmíněná paropropustnost – ve stěně nedochází ke kondenzaci vodních par. Naopak, vodní páry jsou vatou postupně přenášeny z interiéru do exteriéru. Aby však tento systém mohl být efektivní, je třeba odstranit všechny vrstvy, které by pronikání par mohly zabraňovat (jako je například akrylátová omítka). Na rozdíl od polystyrenu není nutné vatu při aplikaci chránit před slunečním svitem, protože UV záření její povrch nijak nepoškozuje.
Zateplení pomocí pěnového polystyrenu
Polystyren je asi nejčastěji používaným tepelným izolantem. Je lehký, tvarově stabilní a do jisté míry dokáže dobře odolávat vodě (je nenasákavý) a stlačení. Také je hygienicky nezávadný. Lehkost je dána složením materiálu: 2 % polystyrenu a zbytek tvoří vzduch, který je uzavřen v drobných kuličkách, což zajišťuje právě tepelně-izolační vlastnosti. Jeho oblíbenost také jistě souvisí s nízkými pořizovacími náklady a dlouhou životností. Nevýhodou je, že při jeho aplikaci je třeba pracovat mimo přímé sluneční záření, protože UV záření způsobuje jeho degradaci, která se projevuje jako nažloutlý drobivý prášek na povrchu. Rovněž by se neměl používat v místech, jako jsou tmavé parapetní plechy, protože při vyšších teplotách dochází k jeho sublimaci. Ze stejného důvodu jej nelze v žádném případě považovat za nehořlavý materiál. Rovněž je třeba vyhnout se kontaktu s organickými rozpouštědly.